Inzerce
DomůNovinkyVánoce na Valašsku bývaly prosté, ale plné poezie

Vánoce na Valašsku bývaly prosté, ale plné poezie

Starodávné vánoce na Valašsku bývaly prosté, ale plné poezie. Zdejší obyvatelé si museli ve všem poradit sami a kromě brambor a ovoce se toho moc v horách neurodilo. Na jihozápadním okraji Valašska byla příroda již trochu Vlídnější a Vizovjanům poskytovala i dostatek bílé mouky.

Ve staveních se smolkovou podrovnávkou , kde se vnější okenice otevírají světlu ven, se zrodily různé formy svérázné tvořivosti těch, kterým je tento kout domovem. Těch, kteří tady žili a žijí a kteří vedle tvrdé práce vytvořili i lidové umění přetrvávající do dnešní technické doby. Vizovice jsou rozloženy v kotlině na téměř pohádkovém soutoku šesti potoků. Zvedající se svahy vroubí od nepaměti svoje cesty pichlavým křovím červenajících se šípkových keřů. Na podzim sklánějí osypané ovocné stromy větve až k zemi.

Sušené ovoce bývalo základem mnoha Valašských receptů, odměnou koledníků ve svátky zimního a jarního novoroční, navlékané do řetězů zdobilo valašské „chvojky“ nad štědrovečerním stolem. Proto zde sušil ovoce každý a to včetně lesních plodů jako jsou borůvky a jeřabiny.

Figurky vytvářené z ovoce také sloužily jako dárky. Na novoročním bílém ubrusu muselo být všechno co se na polích i v sadu urodilo a samozřejmě také vánoční vizovické pečivo s tajemnou mocí a silou jednotlivých zvířátek. A podle ní se zvířátka k jednotlivým talířům rozdělovala. Žábu, která „ cúdí devaterý pramének“ dostala hospodyně, aby mněla vždy dostatek čisté pramenité vody. Kohout – symbol mužnosti ležel před talířkem hospodáře, zajíc, který dobře běhá, patřil dospívajícímu synovi, labuť – zosobňující spanilost a milostnost dostala dcera. Liška někdy připadla člověku lstivému. Figurka miminka musela být i v kolébce, aby malému Valáškovi přinesla štěstí a jistotu, že ho rodiče neopustí.

 Doprostřed stolu musela přijít ještě zelená větev, aby se celá rodina za rok zase sešla pohromadě, vedle ní pečená holubička – symbol pokoje a klidu, veverka – dobrá hospodářka, ježek, který svými bodlinami zapudí nemoci a nakonec i štír – obdařený mocí vnést do domu dost bohatství i dost štědrosti.

Vizovické pečivo dál zůstává nitkou, která svazuje minulost s přítomností, dávného člověka s  dnešním člověkem, vypovídá o smyslu návaznosti lidského snažení. Bez ohlédnutí nevíme, jak velký kus lidé do dneška ušli.

Podkladem pro text byly staré články z tisku. Závěrem děkuji paní Heleně Kučerové, že nám dovolila nahlédnout do tajů dob dávno minulých.

HLavní partneři